I A D

Léto 2019 ... navazuji v srpnu 2019 po velmi náročném období druhých štěňat Iny, která se narodila na její páté narozeniny 26.4.2019. Povídání o tomto druhém štěněčím dobrodružství je na webu naší chovatelské stanice Bátovka. Pět zdravých štěňat v druhé polovině června odešlo do svých nových domovů. Dosud jsou s námi dvě štěňata, která se narodila s rozštěpem patra a jsou dosud v léčení, naše dvě blešky či berušky, jak jim důvěrně říkám, Bella a Bertine, jejich fotogalerie od jejich čtvrtého měsíce života je také na tomto webu. Během července a srpna se ustaluje nová rovnováha v naší nyní pětičlenné smečce. Bella a Bertine jsou po dvou operacích patra, bohužel ani jedna není ještě v pořádku, obě mají píštěl za předními zuby, kterou bude nutné časem, až to okolnosti dovolí, uzavřít plastickou operací. Při náročné péči o toto roztomilé duo BaB, které zatím nemohou zůstat bez dozoru, aby si dosud křehkou jizvu v tlamičce neporanily, se snažíme co nejvíce věnovat i starším fenkám kmotřičce Daje, mámě Iny a sestřičce a chůvičce v jedné osobě Amálce.

Letní výpravy
.... až na Zadní Žalý

2.8. jsme s Dajou, Iny a Amálkou vyšláply až nahoru a došly po hřebenové cestě až k výhledu do kraje a k Medvědínu, kde se cesta začíná svažovat na Benecko. V létě podnikáme výpravu "do hor" spíše výjimečně, vzhledem k teplu většinou chodíme spíše kolem Žalého. Letos jen kolem Mohwaldovy boudy nebo na louky nad Zdůlnou a pod Sovincem, občas přes Horní Štěpanice na Benecko, nebo spíše dolu Rychlovem a zpět. Předchozí roky byla pravidelnou letní výpravou cesta přes Křížovky, po vrstevnici přes herlíkovickou sjezdovku lesní cestou k hospodě na Rovince a pak přes kopec na Benecko k hotelu Bellevue, a odtamtud dolu Beneckem k hlavnímu parkovišti, dál po asfaltce na Horní Štěpanice a kolem prakovického mlýna domů. Krásná procházka cca 18 km na 3,5 hodiny svižnější chůzí. Letos to ale není možné, jednak kvůli štěňatům, stále je s námi Bella a Bertine, a také proto, že se dali do "vylepšování" lesní cesty mezi herlíkovickou sjezdovkou a Rovinkou. Bohužel. Z krásné světlé lesní cesty po stranách a uprostřed zarostlé travou a různými kvetoucími rostlinami, po většinu dne skýtající příjemný stín, se někdo rozhodl udělat dálnici... Cestu rozšířili (už dříve rozšířili průsek), nyní je ve fázi stavby, pokrytá hrubým štěrkem, podstatně širší.... jít se po ní nedá, a na cestě mezi Křížovkami a sjezdovkou pravidleně potkáváme náklaďáky naložené kamením na stavbu cesty, případně vracející se prázdné. Nezbývá než "skákat do příkopu". Ach jo, koho to jen napadlo a kdo to mohl dovolit, a proč?
Přidávám pár fotografií z letních procházek s dospělačkami. Musím říci, že po pauze v době, kdy u nás bylo 7 štěňat, a s Iny, Dajou a Amálkou jsem chodila jen na krátkou procházku několikrát za den, jak denní rytmus štěňat dovoloval, a na delší výpravy s nimi chodil Josífek, když byl doma, pozoruji výrazné zlepšení poslušnosti hlavně u Amálky. Daja si chodí spíše přede mnou na délku vodítka, už obvykle netahá, většinou ji odměny za chůzi u nohy příliš nezajímají, ale nechávám ji, pokud netahá, je to v pořádku. Iny se po období se štěňaty, kdy měla pocit, že ví všechno nejlépe a může si dělat, co se jí zlíbí, vrátila do přímo vzorné poslušnosti. Chodí u nohy, aniž bych ji k tomu vyzývala, a v případě lovné zvěře na dohed výborně reaguje na "dívej", což znamená obrátit pozornost ke mně, samozřejmě za náležitý "poplatek". Ale v takovou chvíli odměny ráda a štědře naděluji, pokud na srnčí jen se zájmem hledí a netahá, jsem zcela spokojená. Amálka oproti době před druhými štěňaty chodí velmi pěkně na volném vodítku, jak říkám "pomalu", a bere odměny, lepší je i chůze u nohy, často už ani nemusím dávat příkazem. I "dívej" začala respektovat, a různé úseky, kde nám srnky přes cestu běhají celkem pravidelně chodí výrazně lépe. Tahání ji obvykle rychle přejde a na "dívej" se přiblíží ke mně, podívá se na mě a bere odměnu. Velký prokrok pro naši bázlivou slečinku. Někteří bubáci více či méně přetrvávají, ovšem mnohé také zvládá výrazně lépe. Nyní je sezona cyklistů, zvláště ti, kteří sviští rychle po silnici kolem nás, ji děsí. Ale už bezhlavě neprchá, jakmile je zaslechne, je sice ustrašená, ale dokáže si sednout těsně vedle mne na kraji silnice a počkáme, až přejedou. Fotografie jsou z několika procházek - ze Zdůlny, z Křížovek, ze Žalého... počasí nám velmi přeje, je velmi teplo, většinu dnů slunečno a neprší. Pro přírodu bohužel. Na Mrklově je velmi sucho, v létě skoro nepršelo, nyní nekáplo asi tak měsíc, je to navíc už asi čtvrtý velmi suchý rok....

končící léto 2019

Během srpna a září pokračujeme v péči o pět hafanů. Bella a Bertine mají ranní a večerní dvouhodinovou procházku. Dopoledne pak patří Iny, Daje a Amálce, se kterými chodím na 2-3 hodiny, po které se stará o Bellu a Bertine Josífek.

Poslední prázdninová (letní) procházka Mrklov neděle 1.9.2019
Celé léto bylo velmi teplé a suché, i když přeci jen pršelo aspoň trochu, nepatrně více než loni. I poslední prázninový den byl slunečný, hned ráno teplota ke 20°C, přes den ke 30°C.
Po ranní procházce doma Bella a Berti usínají u kanape, a já se po necelé hodině, kdy si dopřívám snídani a kávu, vydávám ven s Iny, Amálkou a Dajou. Je kolem 10:30, ale teplo je už i mě, v plánu je výprava přes Horní Štěpanice na Poustku, kde chci odbočit dolu Rychlovem a zpět na Horní Štěpanice údolím Rychlova. Je to delší a náročnější cesta s dvojím stoupáním a sestupem. Na Horní Štěpanice naštěstí podstatnou část cesty jdeme ve stínu. Iny, Daja i Amálka jdou velmi pěkně, poslední dobou se Iny nehne od mého boku, Amálka chodí na volném vodítku a Daja sice šlape přede mnou, ale většinou netahá. Dokonce i v nejlákavějších lokalitách. Dnes to byla kamenitá cesta nad Štěpanicemi na hranici lesa a pole a poté cesta lesem na Bucharovu cestu. Šly se mnou jako hodinky. Až na Bucharově cestě pocítíme naplno polední slunce, všechny tři chlupatiny chladí s vyplazeným jazykem... Na Poustce už jsou zase kolem cesty vzrostlé stromy a cesta se mírně svažuje, brzy se jejich dech zklidní. Trochu váhám, zda pokračovat dolu do údolí, asfaltka se klikatí mezi poli, nestíněná. Nakonec se rozhodnu, že půjdeme dál. Slunko pálí, ale ani ne po 10 minutách jsme v chladnějším a stíněném údolí u rozpadajícího se, ale obydleného stavení, kde pokaždé vidíme neuvěřitelné množství koček a koťat. Dnes tam ale žádná kočička vidět nebyla. Údolím roubenek stoupáme převážně ve stínu. Nespěchám, ale Amálka je docela ve střehu, nicméně srnky nám přes cestu neskáčou, takže procházka pokračuje klidně, nakonec se i ona přidává ke mně a na pokyn dívej mě sleduje a bere odměny. Iny ze mě (z odměn) nespouští oči ani zde a také Daja má dnes zájem olíznout nějakou tu dobrotu, takže se drží poblíž mě. Výstup trvá 25 minut a jsme u Kotelské vyhlídky nad Štěpanicemi. Bez rušivých příhod sestupujeme vesnicí, 12:45 míjíme kostelík a brzy se dostáváme k prakovickému bývalému mlýnu, kde Daja ráda smočí nožky v potoce, Iny a Amálka se trochu napijí a vydáváme se na poslední úsek cesty údolím potoka Cedron do Mrklova. I tady je vyhlášená srnčí oblast, ale už po několikáté Iny i Amálka jdou vedle mě, což náležitě štědře odměňuji. Ještě jedna krátká zastávka na občerstvení ve strouze u bývalého mrklovského mlýna a domů to máme už jen pár kroků. I přes horké počasí díky stromům, které nám poskytly blahodárný stín po většinu cesty, Iny, Amálka i Daja výpravu zvládly a zdá se, že si ji i užily. Spokojeně zaléhají na svá místa k odpolednímu odpočinku.