Besi, Tina, Elsa

Daja, Ela, Iny a Amálka

s vděčností za každý den prožitý s nimi

Společenství psích tlapek ...

... na toulkách přírodou i doma u kamen,

aneb příběh lidí a psů z chovatelské stanice Bátovka

Psi vstoupili do našeho života v roce 2003, když jsme si z bakovského útulku přivezli první psí dámu, haskounku Besi. Na přelomu roku 2006 a 2007 přibyla haskounka Tina z útluku v pražské Troji, nalezenec z Vysočan, přibližně stejného věku jako v té době byla Besi. Stala se z nich záhy nerozlučná dvojice, se kterou jsem chodila na dlouhé procházky po loukách a lesích v okolí Jizery mezi Benátkami a Mladou Boleslaví, a příležitostně jsme se vydávali i na delší výpravy na kolech, kdy nás svým lehkým během nadšeně doprovázely, či spíše táhly.

Na samém začátku roku 2009 přibyly necelý rok staré kříženky husky Daja a Ela, pro které jsme si dojeli až do českokrumlovského útulku. I když jejich první měsíce života byly značně složité a naprosto postrádaly lidskou přítomnost a výchovu, jejich příchod k nám domů mezi starší husky jejich duše rychle uzdravil a ony dokázaly prakticky okamžitě přijmout pravidla naší domácnosti a haskouní smečky. Elíška bohužel ještě v tom roce srazilo auto, a mladinká a dovádivá Daja zůstala mezi staršími haskounkami Besi a Tinou posmutnělá, bez kámošky na společné lumpačení. Po zhruba půl roce jsme se v březnu 2010 vypravili do Českého Krumlova znovu a z útulku s námi jela zhruba půlroční bílá kříženka husky, kterou jsme pojmenovali Elsa. Do smečky zapadla, jako kdyby s námi byla odjakživa, byla rarášek a zároveň nejvíce kontaktní. Její život ale skončil nečekaně předčasně, když po 6 týdnech nemoci na podzim roku 2013 nám nezbylo, než ji nechat uspat. Do roku 2014 jsme vstupovali opět s tříčlenným psím společenstvím, Besinou 12 letou, o něco starší Tinou a šestiletou, už klidnou a rozumnou Dajou. Po půl roce váhání, zda máme psí spolek znovu "rozmnožit", jsme se nakonec rozhodli pořídit si další fenku, tentokrát však šlo o bílého švýcarského ovčáka s průkazem původu. Přišla k nám Iny jako jedenáct týdnů staré štěně, které však projevilo neuvěřitelnou míru empatie a po dvou dnech štěněčího řádění se neuvěřitelně zklidnila a přizpůsobila se klidnému duchu smečky určovanému rozvážnými mravy postarších haskouních dam. Štěněčí energie ovšem vytryskovala na povrch ještě několik měsíců v podobě záchvatů horečné aktivity v podvečerních hodinách, kdy Iny jako smyslů zbavená řádila s kelímkem od jogurtu či jiným podobným předmětem, který honila po bytě než došly poslední zbytky sil a psí slečinka se přenesla do říše psích snů s roztrhaným kelímkem v zubech či tlapkách. Než jsme se nadáli, z Iny vyrostla mladá psí dáma, zvládla bonitaci a na jaře 2017 došlo na první štěňata. Jako máma svých prvních pěti potomků byla naprosto dokonalá, bezmezně a oddaně pečující. Jedna z jejích holčiček, Amálka, zůstala s námi, a Iny vypadá, že je tomu dodnes ráda, i když ji Amálka občas zlobí. Trojlístek psího společenství nyní doplňuje Daja, v současnosti téměř jedenáctiletá, poslední z původní haskouní smečky (Besi a Tina odešly do psího nebe koncem roku 2015 a na jaře 2016). Díky bohu je zdravá a ve výborné kondici, mladším ovčandám na procházkách stále bez problémů stačí a dlouhé výpravy přírodou si plnými doušky užívá.